> HOME <



- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Put your hands in the sky

Put your hands in the sky (2)...

11. april 2013 at 15:59 | Insidious
Delší verze povídky "Put your hands in the sky...". Předělávka na sloh do českého jazyka.

Má tenhle život nějaký smysl? Nebo si ho časem uvědomíme? Že bychom si měli užívat každou minutu stvořenou na tomhle zkaženém světě? Jak si jde užívat život, když mi chybí smysl a pointa?! Mám jen tak čekat, až mi spadne do klína? Nebo ji všude hledat, jako poklad? Neustále příliš moc otázek, a ani jedna… ani jedna pitomá odpověď. Nemám nikoho, na koho bych se mohla spolehnout, komu říct co se v mém životě děje. Všichni mě odepsali a já nevím proč. Nic zlého jsem jim neudělala. Snažila jsem se žít normální život, ale lidé v mém okolí mi to nedovolili. Tudíž vezmu svůj osud do vlastních rukou. Věděla jsem, že mě moje netrpělivost jednou dožene na kraj smrti. V tomto případě na okraj mostu, který se vysoko tyčí nad hlubokou a temnou proudící řekou. Co mě bude děsit víc, až skočím? To že se utopím, nebo to, že to přežiji? Někde v hloubi duše doufám v oboje.

Put your hands in the sky...

10. march 2013 at 14:20 | Insidious
Vítr si pohrává s mými vlasy, které si jen tak létají kolem mé tváře. Přes zavřené oči se potají vykrádají slzy. Jen tak si stékají a mapují mi tvář. Tvář, tak zmučenou a zničenou realitou, která ji fackuje a plive každý den do tváře. Ten krásný chladný vánek… Se zavřenýma očima je to jako pocit svobody. Nadechuji se studeného vzduchu, následně se uvolňuji. Povoluji sevření prstů, jež se drží zábradlí. Pomalu se nakláním a pociťuji naprostou svobodu. S tímto dokonalým pocitem se mi rodí na tváři úsměv. Není to falešný úsměv, který denně vídali lidé na mé tváři. Teď se jedná zcela upřímný úsměv. Nakláním se rychleji. Cítím, jak se mi nohy odlepují od toho mostu, jenž mi dal příležitost to takhle skončit. Vánek mě sviští mezi prsty. Už to nelze vzít zpět. Nikdo tam semnou nestál a nezastavil mě. Nerozmluvil mi to. Stejně bych nikoho neposlouchala. Je to moje rozhodnutí. Bylo asi zbabělé šáhnout si na život, ale já to beru jako vysvobození. Život je jako dar, ale já ho neoceňuji. Nepřála jsem si takový život a nechci ho žít. Neříkám, že si lepší zasloužím, ale…
 
 

Advertisement