> HOME <



- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Escape from reality

I love you all...

26. december 2015 at 21:48 | Insidious
Páni...
Je to tak dávno, co jsem začala na blogovat na této adrese.
Ale stručně. Možná bych se k tomu všemu vrátila. Alespoň na nějakou chvíli.
Prošla jsem si vaše blogy a musím přiznat, že mě mrzí koliv z vás to také vzdalo.
Ti co však ještě blogují, těm se ozvu a budu je nadále navštěvovat. Snad.
Přemýšlela jsem, že bych tady pouze změnila vzhled a udělala drobné úpravy, ale nebylo by to ono, jelikož tu je spousta depresivních článků a já se k nim nechci vracet. Mám je však všechny uložené v počítači, ale tohle je pro mě hodně temné místo.
Navíc mám podezření, že jistá osoba o tomto blogu ví, proto se stěhuji na jinou adresu. Ačkoli ono nebude těžké mě najít, kdo bude hledat, ten najde.

Musím ale přiznat, že to tady bylo fajn i přesto všechno. Vážím si za vaši podporu v podobě komentářů.
Miluju vás!

Fucking happy!

31. august 2014 at 20:31 | Insidious
I'm so happy!!! (but not like in that fucking song, okay?)
Vůbec nechápu, co se to se mnou děje. I'm feeling happy and I don't know why. Zítra zase začíná škola, což je mimochodem k pláči, ale nějak mi to nevadí. Nebo mi to ještě pořád nedochází… určitě se ale ráno v šest hodin vzpamatuju.

Since the day hasn’t started yet, nothing has happened to bring you down. Reserve judgment on things you anticipate will be unpleasant or difficult until they’ve actually happened. It may not turn out as bad as you think, and your positive attitude may just prevent it from happening. Follow the Rules to be happy

How many centuries have passed?

24. june 2014 at 14:29 | Insidious

Poslední článek ke konci ledna. Fakt skvělý… Musela jsem to tu trošku oprášit, ačkoli se mi to tu pořád nelíbí. Ještě si s tím možná pohraju.
No, prázdniny už mám v plném proudu, na brigádě vydělávám penízky, alergie mi znemožňuje dýchání nosem - což je velice iritující. No popravdě mě to sere, jo a ještě mě bolí nohy.
Důvod proč jsem se na tohle všechno vykašlala, je prostý. Čas byl… bylo by pošetilé vymlouvat se na to. Spíš jde o to, že jsem neměla náladu - jednoduše jednou prostě ztratíte chuť blogovat. Tahle pauzička mi trvala přibližně pět měsíců. Docela slušný, co?

Maybe... I need help.

5. january 2014 at 19:33 | Insidious
Ach… Já a moje sliby. Docela se divím, že mi na ně vždy skončíte.
Prázdniny už skončily, a já zase nic neudělala. Chtěla jsem napsat nějakou povídku, a z toho bohužel taky sešlo.
Musím se vám svěřit s jednou takovou... ehm... věcí. Poslední dobou začínám být (no není to až taková novinka) velmi závislá na filmech a především hercích. Je to taková moje "malá" úchylka.


I really miss writing...

21. december 2013 at 1:00 | Insidious
"Cítíš ten smrad Vánoc?"
Už je to víc jak měsíc, co jsem se ozvala naposledy. Doufám, že jste na mě nezapomněli, protože bych se zase ráda vrátila. Čeká mě velká hromada článků, které chci okomentovat, tak snad to do Vánoc ještě stihnu…

Happy Halloween!

31. october 2013 at 19:41 | Insidious
Omlouvám se za svoji neaktivitu… vždy jsem měla tolik času a chutí něco napsat, ale… nevím, prostě to nějak nešlo.
Dnes je Halloween! Den, který patří mezi moje oblíbené dny v roce. Ale jelikož zítra jdu do školy, tak mi ho to totálně kazí… chtěla jsem si pustit nějaký horrory, něco strašidelného si přečíst, ale bohužel to dnes nemá cenu. Nejspíš si to vynahradím zítra večer. Sice to nebude ono, ale…

I don't understand!

13. october 2013 at 0:51 | Insidious
Asi před hodinou a půl na mě dýchla silná nostalgie.
Před tou hodinou a půl mě okusovala nuda, a tak jsem zavítala na svůj blog a začala číst svoje staré články. Pouštěla jsem si některé písničky, které byly k článkům přiloženy… a rázem mě přepadla tak šílená nostalgie, že to snad ani není možné. U některých článků jsem brečela… protože v tu chvíli, když jsem to psala, tak jsem byla opravdu na dně. No, a samozřejmě u některých jsem se smála. Vždy mě odrovnal můj styl psaní anebo jsem se pobavila na obsahu článku.
Ale to není to hlavní. Tenhle článek by měl být spíš o tom, co se poslední dobou děje…

I'm living... quietly bleeding.

7. october 2013 at 20:49 | Insidious
Měla jsem takovou menší pauzu, co se týče blogování. Bylo to docela fajn, tak nějak jsem se srovnala do starých kolejí.
Píšu proto, že chci moc poděkovat za komentáře v minulém článku. Moc si vás všech vážím. Děkuji…
Nevím, jak bych to přesněji zapsala, ale hodně jsem se zase změnila. Mám opět jinačí pohled na svět. Možná kritičtější, a zase víc pesimičtější.
Bavím se s více lidmi, vznikají přátelské vztahy, které předtím byly tak nějak skryté. I když nevím, zda tomu můžu říkat, více přátelské vztahy. Pořád mám ale velmi paranoidní pocity…

What happened one year ago?

13. september 2013 at 23:57 | Insidious
Dnes je to přesně rok, co mi ruply nervy a založila jsem si nový blog. Již rok bloguju na této adrese. Už rok se schovávám před rodinou, známými a spolužáky. Těžko uvěřit, že je to opravdu rok. Přesně ten rok mi trvalo, než jsem si uvědomila, kdo vlastně jsem. Dost mě štve, že mi to trvalo tak dlouho, než jsem sundala z nosu ty růžové brýle a začala koukat na svět reálně. Ze začátku to nesnesitelně bolelo… ještě teď to bolí, když si vzpomenu, ale řekla bych… že všechno za to stálo… A cože se to vlastně stalo?

Cross-eyed catastrophe!

10. september 2013 at 19:50 | Insidious
Cross-eyed catastrophe.
Cross-eyed catastrophe, seeing things you've never seen before.
You're passed out, chasing the dream,
Wake up, I will help you decipher everything!
So meet your demons, they're here to stay.
Meet your demons, they'll never go away.


fuck school.

2. september 2013 at 19:45 | Insidious
Četla jsem několik článků ohledne dnešního dne… a s většinou se shoduji…
Nervozita.
Strach.
Nechutenství.
Nuda.

Škola není utrpením jenom kvůli učení, spíš je to o vztazích s lidmi. A pokud jdete do prvního ročníku střední školy či gymnázia… je velmi těžké navázat nějaký kontakt s cizími lidmi.

How can I stop it?

30. august 2013 at 23:26 | Insidious
Je to jako začarovaný kruh, ze kterého nelze vystoupit. Proč realita tak moc bolí? Chci pryč. Prosím…
Chci sama sebe zachránit před zkázou, která následuje anebo to všechno samo časem vyprchá?
Absolutně nevím, co mám dělat, takže jen tak sedím a poslouchám písničku.
Ano, jednu písničku pořád dokola a dokola…

silence.

23. august 2013 at 0:59 | Insidious
Touhle dobou bych už měla spát… jen tak ve vlastním zájmu. Je dost pozdě, zítra - teda dneska - bych měla brzo vstávat. No, a samozřejmě nesmím opomenout zmínit mé sny, které na mě už jistě čekají… a těší se, až mi zase totálně pomotají hlavu nesmysly.

Lonely... again...

20. august 2013 at 23:14 | Insidious
Poslední dobou se držím při zemi a přemýšlím pozitivně. Což se docela dobře daří a mám radost z toho, že na mě nedopadají ty sebedestruktivní sračky. Ale stejně je několik myšlenek, které mě tíží. Dusím je v sobě už nějakou chvíli a jsou jako časovaná bomba. Nechci čekat, až vybuchnou. Chci včas stihnout přestřihnout správný drátek, který zastaví časovač. Proto teda píšu. Mohla jsem to ze sebe dostat už dřív, ale… nejspíš je tahle chvíle nejlepší. Zveřejním pouze ale jenom jednu, která mě tíží nejvíc.

Some information...

15. august 2013 at 23:37 | Insidious
Tenhle článek bude poněkud informativní, což se u mě jen tak nevidí… dlouho jsem tu nebyla a chtěla bych vám sdělit své plány o budoucnosti tohoto blogu.
Jak jste si možná všimli, blog se trochu vzhledově změnil. Upřímně… mně to takhle vyhovuje. Jak barva, tak všechno ostatní.
Nemám moc času, takže se vrhnu k jádru "problému".

Mmmm...

12. august 2013 at 20:29 | Insidious
Something in the way
Mmmm...
Something in the way, yeah
Mmmm...

(Není třeba více slov...)

Where has my life gone?

3. july 2013 at 21:10 | Insidious

Ten pocit, když ležíte na posteli se sluchátky v uších a zavřenýma očima… a jen tak přemýšlíte. Nad vším. Necháváte se ukolébávat hudbou…
Tolik se vám chce spát. Soustředíte se na tlukot srdce.
Hudba odchází do pozadí. Cítíte, jak vás tělo opouští, a začínáte snít…

I don’t know what happened.

18. june 2013 at 20:52 | Insidious
Prostě z ničeho nic jsem si řekla, že by možná bylo dobré skončit s touhle sračkou. Snažit se postavit na nohy. Vstát a usmát se na svět, ačkoli mi každý plive do tváře.



I'm blind with rage...

5. may 2013 at 20:18 | Insidious
Ne. Jsem v naprostém pořádku. [Smazat]

Vedu tady válku s vlastní hlavou a pomalu se začínám smiřovat s tím, že ve mně poslední naděje umírá.

Ale vždyť to nic není. Všechno bude zase dobré. [Smazat]

Cítím, jak se ve mně poslední naděje a poslední dobrá věc mění v prach. V prach, který vítr odfoukává pryč. Nelze to vrátit. A já jen přihlížím, jak si to odlétá. Nedělám pro to vůbec nic. Nic.

Nejsem přece blázen. Jen si to namlouvám. Proč vlastně? Proto, že se mi to líbí? Ne, zase začínáš mluvit, jako blázen. Nesmíš! Nedělej to! [Smazat]

Maybe... I'm confused...

21. april 2013 at 20:45 | Insidious
Tak nějak nevím, kde začít. Ne, že by toho bylo hodně, co říct. Takže tak nějak začnu.
Většina lidí mě doslova sere, už jen když otevřou tu svou hubu… začínám být na to hodně alergická. Nejradši bych takovýhle lidi nemilosrdně zastřelila u zdi, ale na druhou stranu si nadávám za to, jaká jsem. Nejvíc mě to štve u lidí, které mám ráda… ach jo. Sakra, je to hodně složitý. Zvláště u jedné osoby… já nevím… připadá mi to, jako kdybych musela skákat podle něho. A jakmile řeknu "ne!", tak je to špatně. Připadá mi to jako nucené kamarádství. Jenže o něj nechci přijít. Jen… emh… se asi vídáme často a s donucením. Už na to ale seru na všechno.

I don't know... Who I am...

4. april 2013 at 19:50 | Insidious
Taková dlouhá doba, co jsem napsala naposled. A přitom je tu tolik věcí a pocitů, co bych chtěla ze sebe dostat. Pomalu, ale jistě se ze mě stává někdo jiný. Ehm... teda, abych byla přesnější něco. Vůbec netuším, co se děje. Jsem uplně mimo. Všechno a všichni mě doslova serou. Všechen tenhle bordel mě sráží neuvěřitelnou rychlostí k zemi. Teď už opravdu stačí jenom trochu a ocitnu se na zemi, kde už ani sama sobě nepomůžu. Nechápu to, vlastně nechápu vůbec nic. Potřebovala bych se totálně ožrat, zhulit se a nebo totálně ohulit repráky a vymýt si hlavu hudbou. FUCK!!!

Imagine Dragons - Radioactive

***

Titulek článku nesmí být prázdný.

3. march 2013 at 0:24 | Insidious

Dnes jsem si řekla, že dokud nenapíšu článek, nejdu spát. Ale vidím to tak, že se na to vykašlu… pokud to teď čte, gratuluji. Zkrotila jsem svojí lenost a dávám vám možnost přečíst si pár nudných řádků.
Píšu jeden nebo dva články do měsíce… to je špatný. Hodně špatný. Měla bych s tím něco dělat, ale lenost, ach ta drzá lenost, jenž rozhazuje sítě, a já se vždy chytím. Většinou mi chybí nápad, něco napsat. Ale vás to určitě štve, a tak se budu snažit vám udělat radost.

Part of me is dead...

17. february 2013 at 0:23 | Insidious
Po celou tu dobu, jsem hledala sama sebe. Našla jsem se? Ne. Sebe v té tmě nikdy nenajdu. Už asi nikdy. Část mého já už nějakou dobu neexistuje, ale já se neustále snažím ho oživit. Za to jsem dosáhla něčeho, z čeho mám "radost". Podařilo se mi porazit něco, co ve mně dřímalo delší dobu a já to nechala. (Porazit? Ne na dlouho.) Nechala jsem to, aby mě to ze vnitř ničilo. Průběh emocí. Které jsem nikdy nedokázala slovně popsat. To něco, co jsem v sobě dusila. Čekala na explozi. Nějak se mi "podařilo" překonat to "špatné" ve mně. To špatné se vždy budí prostřednictvím hudby. Proto jsem ji omezila. Víte, jak to bylo těžké?! Stejné, jako být závislá na droze. Pořád a pořád. Vydržela jsem to týden.

Am I deaf or dead?

22. january 2013 at 20:53 | Insidious
To se mi už dlouho nestalo…
Každé ráno mě má budit budík, ale dnes… to nebyl budík, ale tupá rána do hlavy. Když moje smysly začaly pracovat, zjistila jsem (asi po pár minutách), že leží na zemi s hlavou zabořenou do koberce. Pořád to všechno ale postrádalo nějaké reálné vysvětlení. Silně pochybuju, že to byl sen, kde se snažím lítat a moje první lekce nevyšla… Stále tam ležím a poslouchám hodiny. Při té ráně se mi musela zakutálet nějaká kolečka, takže jsem si v některých chvilkách připadala jako retard. Tak se konečně rozhodnu, že vstanu (už bylo taky načase) a SLÍTNU znova. Konečně mi to došlo…

I'm on my way to hell...

18. january 2013 at 22:44 | Insidious
Ani nevíte, jak moc bych si přála být slovy pohádky. Být v tištěná do knihy, kde dobro vítězí nad zlem…
Chtěla bych normální život, kde bych na tyto léta vzpomínala s úsměvem či radostným smíchem. Místo toho ale se budu snažit vypálit tyhle vzpomínky a slzy z mé hlavy a nadobro zapomenout. This is the end…
 
 

Advertisement