> HOME <



- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

You will regret... # 2

2. july 2014 at 20:47 | Insidious |  You will regret...
Sooo... další a poslední část povídky. Skvělé, co? Po tolika měsících jsem ji dopsala. Měla bych slavit. Nikdy se mi nepodařilo dopsat takhle povídku. Většinou skončí nedopsané. Jo, a ten konec... ehm... berte to s nadhledem.

***

Lana Del Rey - Ride

Zvedla jsem hlavu a sledovala auto, jak zabrzdilo kousek od XX.
'Měla bych to udělat hned teď, jinak už nebudu mít šanci. Pochybuju, že jim to dokážu vysvětlit.'
První kdo vylezl z auta, byl YY. Ihned se vrhnul k XX a snažil se ji probudit. Neustále opakoval její jméno, ale nereagovala. Nejspíš byla stále v bezvědomí.
'Svoji šanci jsem propásla… skvělý.'
ZZ, a ani QQ z auta nevystoupili. Nedivila jsem se jim, nejspíš bych také nevystrčila paty z auta - vzhledem k situaci.
YY konečně napadlo zvednout hlavu a poohlédnout se po mně. Když mně zahlédnul, ihned se rozběhl.
Už jen tím, jak reagoval, bylo jasné, že to nebude lehké.
,Musím nějak vymyslet plán, jak mu to vysvětlit…'


Hned jsem věděla, že nebudu schopná mu to říct, tak aby to pochopil a nechal mě jít. Už takhle byl problém přemluvit ho, aby došel pro auto a mě tu nechal. Nechtěla jsem mu zlomit srdce, ale jinak to bohužel nepůjde.
Hlavu jsem měla položenou na zemi a po tvařích mi tekly slzy… jen tak si prostě začaly téct. Došlo mi, že já vlastně umřu. YY ke mně doběhnul a dopadl na zem koleny.
Vůbec jsem nevěděla, co mu mám říct. Zjevně nevěděl ani on sám, jelikož mlčel. Ono vlastně ani nebylo potřeba slov. Sjel mě od hlavy až k patě svým pohledem, a pak se vrátil k mé zraněné paži. Když viděl tu ránu, bylo mu jasné, že tu něco nehraje, jelikož krev bývá obvykle červená a ne černá - ačkoli byla skoro tma, bylo jasné, že to cosi není moje.
Se zoufalým výrazem mi pohlédl do očí. Netuším, jaká emoce nade mnou měla největší moc… zda strach či zoufalství nebo dokonce i lítost. I když ono to bude jedno a to samé.
Neustále jsme mlčeli… neměla jsem sílu donutit se k jakémukoliv slovu…
Najednou mě s trhnutím chytl do náruče a zvedl se na nohy.
'Ne! To je špatně. Musí mě to nechat. To je špatně!!!'
"Ne," zachraptěla jsem. V krku jsem měla vyprahlo, tudíž mě můj hlas zradil.
On na to neodpověděl, ale viděla jsem, že znejistěl a trochu zpomalil.
"Ne… musíš mě… tu nechat… slyšíš?" znova jsem zachraptěla a náhle jsem si uvědomila, jak vyčerpávající je mluvit. To černý svinstvo začalo působit.
Pohledl na mě a já z jeho výrazu nic nevyčetla. Možná mě nechápal, nebo se bál si to připustil… absolutně netuším. Občas bylo těžké se v něm vyznat. Stále pokračoval v chůzi a přibližovali jsme se k autu.
'Sakra! Co mám říct, aby mě pochopil. Nebo to snad chápe?! Jak to mám poznat sakra…'
"Prosím! Musíš mě tu nechat… nechci vám všem ublížit. Nedávej mě do toho auta," prosím ho, a aniž bych si uvědomila, že jsem šeptala. Určitě to nebylo proto, aby mě ostatní neslyšeli, ale spíš proto, že jsem neměla žádnou sílu.
Cítila jsem, jak mi jed koluje v žilách a vysává ze mě život. Slábla jsem každou vteřinou. Snažila jsem se mu to naznačit, ale on prostě neposlouchal.
QQ otevřela dveře spolujezdce a YY mě posadil na sedačku.
Než se stačil narovnat a zavřít dveře, chytla jsem ho za ruku. Pohlédla jsem mu do očí a řekla: "Moc dobře víš, že je tohle špatně-," zřejmě nechtěl tyhle řeči ani slyšet, a tak se chtěl z mého sevření vyprostit, "poslouchej mě!" trhla jsem s jeho rukou a on mi s umučeným výrazem hleděl do očí, "Tohle není sranda! A ani žádná hra! Myslíš, že mě tenhle pás udrží? Ne! Nechci vám ublížit. Zvlášť ne tobě… Nech mě tu… prosím."
Když jsem domluvila, škubnutím se vyprostil, zřejmě byl hodně naštvaný, jelikož třísknul dveřmi.
'Tohle je ztráta času… já jim nechci ublížit… co mám sakra udělat proto, aby mě někdo začal poslouchat?!'
Naštvaně jsem bouchnula do dveří a opřela se. Pravou ruku jsem si přitiskla k ráně a držela.
YY mezitím naložil XX do auta. Poté sedla za volant auto a rozjeli jsme se. Žádná potvora v okolí už nebyla.
Každou chvíli se mi dělalo víc a víc zle. Nejdřív to bylo od žaludku, ale to po chvíli vystřídala bolest hlavy a následně se semnou začal točit celý svět. Než jsem zavřela oči a snažila se usnout, podívala jsem se na YY.
Křečovitě svíral volant a hleděl před sebe. Vůbec mě nezajímalo, kam jedeme. Chtěla jsem mu něco říct, ale neměla jsem sílu udržet jakoukoliv myšlenku.
Než jsem usnula, pravá ruka mi klesla do klína. Celé moje tělo ochablo. Pomalu jsem zavírala své oči a slyšela YY volat moje jméno. Pořád a pořád dokola, dokud nenastala tma.
Probudila mě obrovská bolest, která pulzovala z mé zraněné paže do celého těla. Vykřikla jsem. Snad poprvé jsem se začala být o svůj život. Pravou rukou jsem svírala své zranění. Celá jsem se klepala, jako kdybych byla uvězněná pod ledem. Všude okolo byla hustá tma. Vyděsila jsem se, když kolem mě nikdo nebyl. Píchlo mě u srdce a na vteřinu bolest zmizela. Nebyl tam. Nebyl tam semnou. Z jedné části jsem byla vděčná, že tam není a já mu nemohla ublížit, ale na druhou stranu… to nebyl on. Nikdy by mě neopustil.
'Mohl se alespoň rozloučit. Ach bože!!! Jak dlouho to bude trvat, než nastane konec?!'
Slzy mi stékaly do vlasů. Nevím, co vlastně vyvolalo tuhle lítost. Zda myšlenka to, že umřu, nebo že už nikdy neuvidím YY.
Sevření pomalu ochabovalo a bolest ustupovala. Pomalinku jsem upadávala zpátky do bezvědomí. Hleděla jsem na hvězdy, které se třpytily na černé obloze. Tak nádherně zářily. Bylo to úžasné. Co víc si před smrtí víc přát než klidnou podívanou na takovou krásu?
V uších mi začalo hučet moje jméno. Byl to on. YY. Zastínil mi pohled na třpytivé hvězdy. Nikdo nic neříkal. Dívali jsme se navzájem do očí. Ačkoli byla tma, vyčetla jsem mu z očí to, co mi chtěl říct už tak dávno.
"Miluju tě."
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 |  soreia  |  creyativite | soreia | creyativite | Email | Web | 6. july 2014 at 15:01 | React

Zaujímvé :) najmä to YY , XX ... Hoci sa mi to trochu plietlo. Inak máš skvelý pattern na pozadí :)

2 &rea &rea | Web | 7. july 2014 at 17:56 | React

Ahoj! Jsem ráda že jsi zpět a doufám, že jsi po té pauze nabitá inspirací.
Já jsem v pořádku, no v rámci možností.. Blog a psaní jsem na nějakou dobu odložila, pokud ne úplně.. Snažím se najít nějaké hodnoty a samu sebe, i když zatím bez úspěchu.
Těším se na další články a snad i povídky? Tato se ti povedla. :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement