> HOME <



- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

You will regret... # 1

26. january 2014 at 20:27 | Insidious |  You will regret...
Po dlouhé době konečně zase nějaká povídka! Nejdřív jsem si myslela, že to bude jednorázovka, ale já jednorázovky prostě psát neumím, takže to bude celkově na dvě části. Už tak se mi zdá že je to moc dlouhé... (Poznámky: Za XX si dosaďte jakékoliv jméno. Neměla jsem chuť vymýšlet... A je to jednoduše psané, nechtěla jsem se pitvat s detaily, jako je popis místa, kde se to nachází, jaká je část dne... apod.)
***

Snow Ghosts - Covenant

"Jdi zpátky! Slyšela's, jdi zpátky, sakra!" Otočila jsem se na XX, ukázala jí směr, kam má běžet a mezitím jsem na ní zakřičela. Neustále se mi motala pod nohama. A především mě rozptylovala. I když mi chtěla nějak pomoct, byla jsem ráda, že jsem dokázala bránit svůj krk.
Všechny jsem se poslala pro auto, jen ona chtěla zůstat se mnou. Vážně jsem litovala toho, že jsem ji na to kývla. Měli by mě tu každou chvíli vyzvednout, ale mezitím co se mi ta hnusná potvora přede mnou snažila roztrhnout hrdlo, tak jsem marně vyčkávala. Trvalo jim to příliš dlouho a já nevěděla, zda to ještě ustojím. Ta svině byla moc silná.
Nechtěla jsem tam chcípnout. Snažila jsem se bránit, uhýbat, občas zasadit nějakou ránu, ale především šetřit síly. Tohle byl určitě teprve začátek…


XX začala ječet. Podle jejího jekotu byla několik desítek metrů ode mne. Než jsem se otočila, švihla jsem rukou a dýka projela břichem té hnusné svině. Rychle jsem uskočila. 'To bylo o fous,' pomyslela jsem si. Černá tekutina, která vytryskla z rány, mě těsně minula.
Ta svině dopadla na kolena, a pak se celá svalila na zem s těžkým žuchnutím.
Když nevykazovala další známky života, otočila jsem se na XX. Ležela na zemi a nehýbala se. Poprvé za tuhle noc mi přejel mráz po zádech. Hlavou mi běhaly černé myšlenky a přemýšlela jsem jen nad tím nejhorším. Bála jsem se o ni. Vždy jsem se bála víc o životy lidí, které jsem měla ráda, než o ten svůj.
Vzápětí jsem se rozběhla. Nasadila jsem opravdu rychlé tempo, tudíž jsem u ní klečela takřka hned. Dýku jsem odhodila kousek od sebe. Přece jen byla od jejich krve.
Křičela jsem její jméno, ale nereagovala. Nejspíš byla v bezvědomí. Rychle jsem ji sjela pohledem, zda není na těle nějak zraněná. Neviděla jsem nic, co by způsobilo její stav. Zkusila jsem její tep.
Pomalý, ale přece jen tam byl.
Zvedla jsem pohled a rozhlédla se okolo. Nikdo tu nebyl. Z části se mi ulevilo, ale z té druhé části jsem začala být poněkud nervózní. 'Trvá jim to nějak moc dlouho… no tak… kde jste?'
Pohledem jsem se vrátila zpět k XX, ale myšlenkami jsem byla úplně někde jinde. Nenapadlo mě vůbec nic, co bych mohla v té chvíli udělat. Když se XX neprobírala, tak jsem tam jen tak vedle ní seděla a vyčkávala, ale každou vteřinou moje nervozita stoupala.
Z myšlenek mě vytrhl šramot a dlouhé oddychování. 'Tohle není XX.'
Chtěla jsem se soustředit, odkud to přicházelo, ale nechtěla jsem upozornit, že vím o přítomnosti té potvory.
Nenápadně jsem šmátrala po zemi ve snaze najít dýku. Ve chvíli, kdy se dýka opět shledala s mou dlaní, potvora zařvala.
Prudkým pohybem jsem vyskočila a zaujala bojovou pozici. Jenže moje výpočty vzdálenosti, které mě dělily od potvory, nebyly správné.
V ten moment do mě narazila a odhodila několik metrů od sebe. Náraz byl poněkud prudký, takže mi vyrazil dech.
Dopad na zem byl tvrdý a dýku jsem na neštěstí ztratila během svého menšího vyhlídkového letu.
Díky vyraženému dechu moje hrdlo nevydalo žádnou hlásku, jen jsem se prohnula v zádech a lapala po dechu jako ryba na souši. Tělem mi pulzovala bolest.
Byl to příšerný pocit. Absolutně netuším, co se mi v tu chvíli honilo hlavou. Jestli XX, myšlenka na kyslík, jak zabít tu potvoru anebo jestli to přežiju? Vůbec si to nepamatuju.
Po nějaké chvíli se objevil kyslík v mých plicích a křečovitě jsem dýchala. Celým mým tělem projela úleva, ale vyhráno nebylo.
Potvora si to doštrádovala ke mně a chytla mě pod krkem. Zvedla mě do výšky a pohrdavě mi hleděla do očí. Automaticky jsem zvedla ruce a snažila se ze sevření vyprostit. Vydala jsem podivné sršení, jelikož na víc se moje hrdlo nezmohlo. Ale pak jsem dostala nápad.
'Jak jsem na ni mohla zapomenout?!' S touto myšlenkou jsem vytáhla pistoli, kterou jsem měla zastrčenou za pasem. Nejspíš mě to nenapadlo hned, jelikož jsem si ji chtěla šetřit na horší situace, ale zrovna jedna taková nastala.
Té potvoře muselo být nápadné, že se nesnažím vyprostit z jejího sevření, ale něco dělám za svými zády.
Než se mi podařilo zbraň vytáhnout, potvora mě pustila na zem. Nešikovně jsem dopadla na kolena a zaskučela bolestí.
Abych váhu svého těla přenesla z kolen, zapotácela jsem se a sedla si na zem. Mezitím jsem rukama šmátrala po pistoli, ale ta potvora byla zase o něco rychlejší.
Ohnala se a její pařát zasáhl mou levou paži. Svalila jsem se na záda a křičela bolestí. Pravá paže mi instinktivně vyletěla a ihned tiskla ránu.
Potvora se mnou zřejmě ale ještě neskončila, ale nechala mi menší čas se vzpamatovat. 'Jak ušlechtilé…'
Toho času jsem však dobře využila.
Převalila jsem se na bok a konečně se mi podařilo vytáhnout pistoli. Odjistila jsem ji a během chvíle jsem zamířila na hruď potvory. Než jsem stihla zmáčknout spoušť, potvora se nade mnou už skláněla a natahovala svůj pařát. Nejspíš ve snaze mě zase zmáčknout pod krkem.
Z hlavy jsem vyhnala všechny myšlenky a dvakrát vystřelila.
Jednu věc jsem ale nedomyslela. S výstřely se z potvory vystříkla, poněkud ve větším množství, černá tekutina. Vystříkla na mě. 'Kurvaa!!!'
Černá tekutina samozřejmě zasáhla i mou zraněnou paži…
S touto myšlenkou jsem se snažila rychle uhnout potvoře v cestě, jinak by mě zavalila. Stihla jsem to jen tak tak.
Lehla jsem si na záda a držela si ránu, aby tolik nekrvácela, jenže…
'Celé to bylo k ničemu… Je stejně pozdě… můžu to vzdát.'
V dlani jsem neustále tiskla zbraň.
'Musím to udělat hned teď, jinak bude příliš pozdě…'
Z temných myšlenek mě vytrhl zvuk auta.
'Vážně, ale opravdu vážně skvělé načasování…'
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Cathy Cathy | Web | 31. january 2014 at 16:57 | React

Bude pokračování doufám :)

2 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 7. february 2014 at 22:06 | React

Wow, wow, wow! Chci pokračování.. a hned!
---
Ano, ta poslední kapitola byla velmi uspěchaná, protože se mi nechtělo psát, ale hrát. :D Jenže jsem to chtěla napsat, dokud si to pamatuji no. :))

Jsem strááášně moc ráda, že se vracíš, zlato! :*

Možná je to blbost, ale určitě nepatří mezi nejhorší ;)

3 Lilieth Lilieth | Web | 22. february 2014 at 0:26 | React

Páni, máš skvělý povídky, budu se sem vracet častěji. I tvoje nálady mi často imponují. Tvůj blog se mi líbí :3 :D

4 Cathy Cathy | Web | 23. february 2014 at 21:38 | React

Jak se máš ? Kdy budou další články ? :) Doufám , že je vše v pořádku a nebo se něco aspoň o kapku zlepšilo !

5 EvilAngel EvilAngel | Web | 16. march 2014 at 15:19 | React

pěkný blog

6 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 11. april 2014 at 21:42 | React

Zdravím,
poprvé v historii mého blogu se koná propouštění otroků (rozuměj třídění affs). Koukej se tedy dostavit a napsat, zda mi chceš zůstat věrná či chceš být propuštěna. » http://darkness-angel.blog.cz/1404/propousteni-otroku «
S pozdravem
Darkness ღ

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement