> HOME <



- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Lonely... again...

20. august 2013 at 23:14 | Insidious |  Escape from reality
Poslední dobou se držím při zemi a přemýšlím pozitivně. Což se docela dobře daří a mám radost z toho, že na mě nedopadají ty sebedestruktivní sračky. Ale stejně je několik myšlenek, které mě tíží. Dusím je v sobě už nějakou chvíli a jsou jako časovaná bomba. Nechci čekat, až vybuchnou. Chci včas stihnout přestřihnout správný drátek, který zastaví časovač. Proto teda píšu. Mohla jsem to ze sebe dostat už dřív, ale… nejspíš je tahle chvíle nejlepší. Zveřejním pouze ale jenom jednu, která mě tíží nejvíc.



Od začátku školního roku jsem se trápila kvůli své blbosti a naivitě. Dost tvrdě jsem za to zaplatila. Všichni se ke mně obrátili zády, ale přece se mi po čase podařilo najít jednu osobu, která se stala mojí nejlepší kamarádkou. Nikdy jsem na tohle neměla štěstí, ale konečně se mi to podařilo. Je sice o rok starší, ale inteligenčně je o tři roky mladší, než já… opravdu. Ale to mi vůbec nevadilo. Našla jsem osobu, která mi z části rozuměla. Pokaždé jsme našli společnou niť. Všechno jsme dělali společně. Ale i přesto jsem si ji nepustila tak moc k tělu. Byla jsem v některých ohledech hodně paranoidní, což jsem dodnes. Říkám si, že je na jednu stranu dobře, že jsem ji k sobě nepustila, ale možná, kdybych ji pustila, nestalo by se to, co se vylíčím v dalším odstavci. Nejspíš je to asi všechno jenom moje vina…

V polovině července došlo ke zlomu. Byla jsem s ní domluvená na kino. Jenže došlo k menším rodinným problémům, a tak došlo k odvolání kina. (Následující zbytek odstavce se odehrával na FB v chatu.) Když jsem ji řekla, že nikam nejdu, chtěla samozřejmě vědět proč. Nechtěla jsem ji to říct. Bylo mi to blbý, nechtěla jsem ji zatahovat do svých problémů, a pak tu byl ještě jeden důvod… měla jsem strach, že se rodiče dozví, že jsem jí to řekla… ach ta moje paranoia. (Malé vysvětlení - občas se stalo, že rodiče četli to, co neměli). Po dlouhém přemlouvání jsem se nechala 'ukecat'. Všechno jsem jí do detailu vylíčila. Hrozně se mi ulevilo. Byla jsem zvědavá na její reakci… to co, udělala, bych od ní teda vůbec nečekala. Místo toho, aby řekla, že to chápe/je jí to líto či cokoliv jiného, tak se mi vysmála. Smála se tomu důvodu, proč nejdu do kina. Chápu, že neví, jak to u nás v rodině chodí, ale… mohla by se alespoň snažit to trochu pochopit. Bylo mi z ní zle… čekala jsem, že mě jako kamarádka podrží… vůbec nic nechápe. Za rok bude sice plnoletá, ale je ve skutečnosti úplně dítě. Všechno vidí tak jednoduše. Neví, jak se vypořádat s velkým problémem… natož aby poradila kamarádce…

Bylo mi zle, litovala jsem, že jsem se nechala 'ukecat' a všechno jí řekla. Vraťme se k odstavci, kde jsou tučně vyznačená slova.
Každý člověk má chyby, o tom není pochyb. Nikdo není dokonalý. Když jsme se skamarádili, byla jsem doslova zaslepená tím kamarádstvím. A neuvědomila jsem si, že takovým lidem je nejlepší se vyhýbat. V takových lidech útěchu nenajdete. Nikdy. Jsou to prostě jenom děti, které mají na nose růžové brýle. Všechno vidí, jako pohádku.

(Nejspíš jste to asi moc nepochopili, jelikož nevíte, o jaké rodinné problémy šlo - a které tu ani nezveřejním. Jenom jsem tím vším chtěla říct, že moje nejlepší kamarádka už pro mě znamená jen 'spolužačka' - a to jenom proto, jak se zachovala, když jsem jí potřebovala. Tohle jí nikdy nezapomenu…)

Další jizva na mém srdci…
 

1 person judged this article.

Comments

1 †SeňoritaVampiresa† †SeňoritaVampiresa† | Web | 21. august 2013 at 13:43 | React

To máš pravdu nikdo není dokonalý, ale i tak si myslím, že si každý zaslouží být aspoň trochu šťastný. Já mám také njaké jizvičky na srdci, ale čím víc je, tím jsem aspoň silnější a odolnější vůči další  m pádům.

2 ladyparanoid ladyparanoid | Web | 22. august 2013 at 19:29 | React

Sice to není pěkné jak se zachovala, ale každý jsme nějáký... A veřím, že tě to bude dlouho bolet .. Každý má své problémy. Snad se vše brzy vše vyřeší .. :))

3 Petra Petra | 26. august 2013 at 0:36 | React

Já jsem také hodně paranoidní člověk a hodně dobře si rozmýšlím, co komu řeknu a nebo neřeknu. Trvalo mi léta, než jsem věděla, komu věřit a komu ne. A rozhodně jsi neudělala chybu, že jsi jí to řekla, to ne. Nemohla jsi předpokládat její reakci. Ale zachovala se špatně. Naprosto nevhodně. Ať už jde o cokoli, žádné rodinné problémy nejsou maličkostí nebo něco, čemu se směje. Kamarádka je buď strašně naivní a nedospělá nebo to není kamarádka. Mrzí mě to :( Ale určitě jednou narazíš na někoho, v kom najdeš oporu. Člověka, kterému budeš věřit. Člověka, který ti bude tím pravým a opravdovým kamarádem :) A věř mi, že takového člověka jednou najdeš, protože holka jako ty si takovou osobu zaslouží :)

4 Amélia van Raarová Amélia van Raarová | Web | 26. august 2013 at 16:11 | React

Bohužel, spousta lidí v dnešním světě jsou jednodušší.
A najít těch pár, kteří věci chápu do hloubky, a nepřemýšlí jen nad tím, co se ti zdá povrchní, to je hodně složitý.
Možná je to další jizva, ale taky další zkušenost...
A ty z tebe dělají toho "jiného" člověka.

5 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 29. august 2013 at 16:50 | React

To mě moc mrzí beruško :(
Ale hledat útěchu u dítěte, které všechno vidí přes růžové brýle a nechápe podstatu problému..to je marné.
Nevím, co bych ti k tomu řekla..neumím moc dobře utěšovat..ale chci, aby jsi pochopila, že stojím při tobě a rozhodně se ti nevysměji pokud se mi někdy s něčím budeš chtít svěřit.. Mám tě moc ráda zlato :*

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement