> HOME <



- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Put your hands in the sky...

10. march 2013 at 14:20 | Insidious |  Put your hands in the sky
Vítr si pohrává s mými vlasy, které si jen tak létají kolem mé tváře. Přes zavřené oči se potají vykrádají slzy. Jen tak si stékají a mapují mi tvář. Tvář, tak zmučenou a zničenou realitou, která ji fackuje a plive každý den do tváře. Ten krásný chladný vánek… Se zavřenýma očima je to jako pocit svobody. Nadechuji se studeného vzduchu, následně se uvolňuji. Povoluji sevření prstů, jež se drží zábradlí. Pomalu se nakláním a pociťuji naprostou svobodu. S tímto dokonalým pocitem se mi rodí na tváři úsměv. Není to falešný úsměv, který denně vídali lidé na mé tváři. Teď se jedná zcela upřímný úsměv. Nakláním se rychleji. Cítím, jak se mi nohy odlepují od toho mostu, jenž mi dal příležitost to takhle skončit. Vánek mě sviští mezi prsty. Už to nelze vzít zpět. Nikdo tam semnou nestál a nezastavil mě. Nerozmluvil mi to. Stejně bych nikoho neposlouchala. Je to moje rozhodnutí. Bylo asi zbabělé šáhnout si na život, ale já to beru jako vysvobození. Život je jako dar, ale já ho neoceňuji. Nepřála jsem si takový život a nechci ho žít. Neříkám, že si lepší zasloužím, ale…


Most je mi čím dál víc vzdálenější a voda bližší. Cítím to vlhko a voda, která mě během malé chviličky pohltí. Slyším ji, už na mne čeká, volá mě, natahuje své ruce. Už mě skoro má.
Najednou všechno utichlo. Myšlenky v mé hlavě postupně utichají a mizí. To už umírám?
Most se vysoko tyčil nad řekou a padala jsem dlouho. Nahoře jsem byla rozhodnutá, že skočím. Chtěla jsem skočit. Ale hlavou mi projela myšlenky, jestli to opravdu chci. Opravdu?
Ten tvrdý tupý náraz. Všechno mě bolí. Ale je to příjemná bolest. Voda mě vtáhla do své hlubiny, objala mě celou a neustále mne táhne níže a níže. Pomalu se pohybuji ve směru proudu. Jen tak si pluji od tohoto místa. Pryč. Chlad se mi zarývá do morku kosti. Cítím, jak mi kyslík v plicích dochází. Ještě chvíli. Vypouštím po malých douškách kyslík. Bublinky kyslíku, které se tvoří kolem mé tváře, mě lechtají a jen tak si odcházejí. Jako kdyby věděli, že tady je nic nečeká. Potřebují utéci. A já se nechávám stahovat do hlubin. Obklopuje mně tma. Dole na mě čekají. Vábí mě svým hlasem. Nedočkavě mě vyhlížejí.
Hrdlo se mi svírá. Nemám kyslík. Opravdu to chci vzdát? Nechat těm dole svoji duši?
Ne… takhle ne. Nenechám je, aby mne ovládali…
Otevírám oči. Snažím se z posledních sil vyplavat nahoru. Nadechnout se a plavat pryč odtud.
Už jsem skoro nahoře. Těším se na nádech… ale něco… mne chytilo za nohu. Zděšením jsem z plic vyhrkla poslední doušky kyslíku, který mě mohl zachránit. Dívám se dolů, co to bylo. Sevření povolilo. To musí být halucinace. Nemám ten zasranej kyslík. Musím ihned nahoru. Srdce mi bije jako o závod. Jeho tlukot musí být slyšet na kilometry daleko.
Natahuji ruce. Už jsem skoro tam. Jen jeden pohyb…
Cítím strach. Cítím, jak se za mnou voda pohnula. Někdo tam je. Už to nevydržím… už nemůžu
To něco mne omotalo svými pařáty a stahuje dolů. Nemám vůbec žádnou sílu se bránit. Zavírají se mi oči a poslední, co si uvědomuji je, jak se oddaluji od hladiny.
***
Má tenhle život nějaký smysl? Nebo si ho časem uvědomíme? Že bychom si měli užívat každou minutu stvořenou na tomhle kurevsky zkaženém světě? Jak si jde užívat život, když mi chybí smysl a pointa?! Mám jen tak čekat, až mi spadne do klína? Nebo ji všude hledat, jako poklad? Neustále příliš moc otázek, a ani jedna… ani jedna pitomá odpověď. Věděla jsem, že mě moje netrpělivost jednou dožene na kraj smrti. V tomto případě na okraj mostu, který se vysoko tyčí nad hlubokou a temnou proudící řekou. Co mě bude děsit víc, až skočím? To že se utopím, nebo to, že to přežiji? Někde v hloubi duše doufám v oboje.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 10. march 2013 at 14:26 | React

Dobře :) Přes koho? co ? :D

2 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 10. march 2013 at 14:34 | React

No co je ten Bloglovin :D

3 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 10. march 2013 at 14:41 | React

Ten článek je úžasný :) Ty pocity si moc dobře vybavuju..měla jsem je ve snu :) a ten byl jako živý :D
---
Čemu se tlemíš ? :D A proč mi to neřekneš ?! :P :(

4 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 10. march 2013 at 14:47 | React

Oukej ;)
No tak o téhle věcičce slyším dneska poprvé ;)

5 Amélia van Raarová Amélia van Raarová | Web | 10. march 2013 at 17:12 | React

Tak jo... Ty tvoje depresivní povídky mi chybí :((
Teď jsem na pár dní uspokojila svou touhu, ale to nepotrvá dlouho, takže sem koukej zase nevalit něco pořádnýho!! ;D

6 Thanatos Thanatos | Web | 11. march 2013 at 13:59 | React

Ach... Tak teď tu sedím s otevřenou pusou, neschopna vyjádřit duchaplně svůj úžas. Je to.. dokonalé. Nic víc říci nemůžu. Mám hodně oblíbených blogů, které píšou špičkové povídky. Ale tahle.. Holka, tohle je precizní dílo. Srazila jsi mi hřebínek dolů. Je to skvělé!
Ten dodatek. chápu tě, tak moc Tě chápu. Co víc říct? Hledám, stále hledám. Je to o tom přežívat. Přežije ten nejsilnější, ta největší svině. Ale holka, mám takový pocit, že tohle nejsme my....

7 Miriam Miriam | Web | 11. march 2013 at 13:59 | React

"Život je jako dar, ale já ho neoceňuji. Nepřála jsem si takový život a nechci ho žít." Heh, jako bys mi mluvila z duše. Život si pro nás skrývá různé pasti a jen někteří se nechají chytit. A pak neví, kam dál... asi jsem se nechala chytit. Hned několikrát. A neprávem. Ale už si neříkám tu trapnou větu "Proč zrovna já?". Tohle si říkat nemůžu, protože na to neexistuje odpověď.
A proto jsem se rozhodla žít přítomností, nemyslet na to, co by bylo KDYBY... nemyslet na budoucnost, na rizika. Prostě žít, tak jak chci, snažit se to zlepšit. A když už to opravdu bude nenapravitelné, tak už tady nebudu mít co dělat.

Mimchodem píšeš skvěle. Naprosto mě to pohltilo.

8 Petra Petra | Web | 11. march 2013 at 16:38 | React

v prvé řadě chci napsat - velká pochvala za záhlaví, Slenderman!! ach!!!!
A za druhé - nechceš mi dát kousek svého talentu na psaní? Ty jsi tak talentovaná.. takový Stephen King v sukních. U tebe se mi ještě nestalo, že bych znuděně přeskakovala řádky, vždycky si to musím dočíst do konce a oči mi kmitají řádek po řádku.

9 Darkness ღ Darkness ღ | Web | 11. march 2013 at 17:26 | React

Tomu poslednímu bych dala taky plný počet, ale hrozně tam na mě řve kousek obrysu té kytky a prostě to nejde přehlédnout no :/ Možná to někomu přijde jako hloupost, ale mě to prostě bije do očí :D :)

10 keepon keepon | Web | 11. march 2013 at 18:44 | React

Neskutečně silný článek... Posledních devět řádků si čtu stále dokola a děsí mě, kolik pravdy v nich je. Tohle je epické. Vlastně je to mnohem lepší. Ale nenapadají mě žádná slova, která by vystihla, jak MOC úžasné to je.

11 Petra Petra | Web | 11. march 2013 at 20:58 | React

Píšeš opravdu krásně :) a budu ti to tady klidně psát pořád a pořád dokola :) a ano, těch 14 hodin v autobuse bylo úděsných :D Bolely mě záda a kolena :D Grimm je super :)

12 Thanatos Thanatos | Web | 14. march 2013 at 11:15 | React

Zlato :'( .. to je v pohodě, v těchto chvílích má člověk právo vybuchnout. :((
Jo.. Kéž by se dal vrátit čas. Co se to děje? Upřímnou soustrast... To teda dokáže.. :-(

13 Miky Miky | 19. march 2013 at 18:21 | React

Poslední dobou nevím, co na to mám psát. "Píšeš hezky" by asi bylo celkem krátký, ale vážně nevim. Jenom ti chci oplatit komentáře... Prostě, líbí se mi to, no ..... (promiň za zbytečnej a divnej koment..:D)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement