> HOME <



- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

March 2013

Agony of my soul...

14. march 2013 at 14:30 | Insidious |  Myself
Rozrůstající agónie duše... Slané potůčky kapající tekutiny, které prosakují bavlněný polštář, se nelesknou, nemají žádný význam, jsou nudné. Agonie, která se zmocňuje celé mé duše se šíří a šíří a dosahuje tak na všechny body v mém mozku. Pomalu se to schyluje k již dávno očekávanému konci. Vždycky jsem si myslela, že si najdu cestu. Najdu si svůj zlatý důl mezi samými nudnými vápencovými skalami a budu z něj těžit maximum. Ale ne. Osud si vybírá těžko a mě naplnil pouze vodou a krví. Je to ironie. Nejsem nic. Jen porcelánová panenka, která se může každou chvíli rozletět na tisíce kousků. Stačí jen malinký, maličký pohyb...


Put your hands in the sky...

10. march 2013 at 14:20 | Insidious |  Put your hands in the sky
Vítr si pohrává s mými vlasy, které si jen tak létají kolem mé tváře. Přes zavřené oči se potají vykrádají slzy. Jen tak si stékají a mapují mi tvář. Tvář, tak zmučenou a zničenou realitou, která ji fackuje a plive každý den do tváře. Ten krásný chladný vánek… Se zavřenýma očima je to jako pocit svobody. Nadechuji se studeného vzduchu, následně se uvolňuji. Povoluji sevření prstů, jež se drží zábradlí. Pomalu se nakláním a pociťuji naprostou svobodu. S tímto dokonalým pocitem se mi rodí na tváři úsměv. Není to falešný úsměv, který denně vídali lidé na mé tváři. Teď se jedná zcela upřímný úsměv. Nakláním se rychleji. Cítím, jak se mi nohy odlepují od toho mostu, jenž mi dal příležitost to takhle skončit. Vánek mě sviští mezi prsty. Už to nelze vzít zpět. Nikdo tam semnou nestál a nezastavil mě. Nerozmluvil mi to. Stejně bych nikoho neposlouchala. Je to moje rozhodnutí. Bylo asi zbabělé šáhnout si na život, ale já to beru jako vysvobození. Život je jako dar, ale já ho neoceňuji. Nepřála jsem si takový život a nechci ho žít. Neříkám, že si lepší zasloužím, ale…

Titulek článku nesmí být prázdný.

3. march 2013 at 0:24 | Insidious |  Escape from reality

Dnes jsem si řekla, že dokud nenapíšu článek, nejdu spát. Ale vidím to tak, že se na to vykašlu… pokud to teď čte, gratuluji. Zkrotila jsem svojí lenost a dávám vám možnost přečíst si pár nudných řádků.
Píšu jeden nebo dva články do měsíce… to je špatný. Hodně špatný. Měla bych s tím něco dělat, ale lenost, ach ta drzá lenost, jenž rozhazuje sítě, a já se vždy chytím. Většinou mi chybí nápad, něco napsat. Ale vás to určitě štve, a tak se budu snažit vám udělat radost.