> HOME <



- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

I love you all...

26. december 2015 at 21:48 | Insidious |  Escape from reality
Páni...
Je to tak dávno, co jsem začala na blogovat na této adrese.
Ale stručně. Možná bych se k tomu všemu vrátila. Alespoň na nějakou chvíli.
Prošla jsem si vaše blogy a musím přiznat, že mě mrzí koliv z vás to také vzdalo.
Ti co však ještě blogují, těm se ozvu a budu je nadále navštěvovat. Snad.
Přemýšlela jsem, že bych tady pouze změnila vzhled a udělala drobné úpravy, ale nebylo by to ono, jelikož tu je spousta depresivních článků a já se k nim nechci vracet. Mám je však všechny uložené v počítači, ale tohle je pro mě hodně temné místo.
Navíc mám podezření, že jistá osoba o tomto blogu ví, proto se stěhuji na jinou adresu. Ačkoli ono nebude těžké mě najít, kdo bude hledat, ten najde.

Musím ale přiznat, že to tady bylo fajn i přesto všechno. Vážím si za vaši podporu v podobě komentářů.
Miluju vás!

 

Fucking happy!

31. august 2014 at 20:31 | Insidious |  Escape from reality
I'm so happy!!! (but not like in that fucking song, okay?)
Vůbec nechápu, co se to se mnou děje. I'm feeling happy and I don't know why. Zítra zase začíná škola, což je mimochodem k pláči, ale nějak mi to nevadí. Nebo mi to ještě pořád nedochází… určitě se ale ráno v šest hodin vzpamatuju.

Since the day hasn’t started yet, nothing has happened to bring you down. Reserve judgment on things you anticipate will be unpleasant or difficult until they’ve actually happened. It may not turn out as bad as you think, and your positive attitude may just prevent it from happening. Follow the Rules to be happy

You will regret... # 2

2. july 2014 at 20:47 | Insidious |  You will regret...
Sooo... další a poslední část povídky. Skvělé, co? Po tolika měsících jsem ji dopsala. Měla bych slavit. Nikdy se mi nepodařilo dopsat takhle povídku. Většinou skončí nedopsané. Jo, a ten konec... ehm... berte to s nadhledem.

***

Lana Del Rey - Ride

Zvedla jsem hlavu a sledovala auto, jak zabrzdilo kousek od XX.
'Měla bych to udělat hned teď, jinak už nebudu mít šanci. Pochybuju, že jim to dokážu vysvětlit.'
První kdo vylezl z auta, byl YY. Ihned se vrhnul k XX a snažil se ji probudit. Neustále opakoval její jméno, ale nereagovala. Nejspíš byla stále v bezvědomí.
'Svoji šanci jsem propásla… skvělý.'
ZZ, a ani QQ z auta nevystoupili. Nedivila jsem se jim, nejspíš bych také nevystrčila paty z auta - vzhledem k situaci.
YY konečně napadlo zvednout hlavu a poohlédnout se po mně. Když mně zahlédnul, ihned se rozběhl.
Už jen tím, jak reagoval, bylo jasné, že to nebude lehké.
,Musím nějak vymyslet plán, jak mu to vysvětlit…'
 


How many centuries have passed?

24. june 2014 at 14:29 | Insidious |  Escape from reality

Poslední článek ke konci ledna. Fakt skvělý… Musela jsem to tu trošku oprášit, ačkoli se mi to tu pořád nelíbí. Ještě si s tím možná pohraju.
No, prázdniny už mám v plném proudu, na brigádě vydělávám penízky, alergie mi znemožňuje dýchání nosem - což je velice iritující. No popravdě mě to sere, jo a ještě mě bolí nohy.
Důvod proč jsem se na tohle všechno vykašlala, je prostý. Čas byl… bylo by pošetilé vymlouvat se na to. Spíš jde o to, že jsem neměla náladu - jednoduše jednou prostě ztratíte chuť blogovat. Tahle pauzička mi trvala přibližně pět měsíců. Docela slušný, co?


You will regret... # 1

26. january 2014 at 20:27 | Insidious |  You will regret...
Po dlouhé době konečně zase nějaká povídka! Nejdřív jsem si myslela, že to bude jednorázovka, ale já jednorázovky prostě psát neumím, takže to bude celkově na dvě části. Už tak se mi zdá že je to moc dlouhé... (Poznámky: Za XX si dosaďte jakékoliv jméno. Neměla jsem chuť vymýšlet... A je to jednoduše psané, nechtěla jsem se pitvat s detaily, jako je popis místa, kde se to nachází, jaká je část dne... apod.)
***

Snow Ghosts - Covenant

"Jdi zpátky! Slyšela's, jdi zpátky, sakra!" Otočila jsem se na XX, ukázala jí směr, kam má běžet a mezitím jsem na ní zakřičela. Neustále se mi motala pod nohama. A především mě rozptylovala. I když mi chtěla nějak pomoct, byla jsem ráda, že jsem dokázala bránit svůj krk.
Všechny jsem se poslala pro auto, jen ona chtěla zůstat se mnou. Vážně jsem litovala toho, že jsem ji na to kývla. Měli by mě tu každou chvíli vyzvednout, ale mezitím co se mi ta hnusná potvora přede mnou snažila roztrhnout hrdlo, tak jsem marně vyčkávala. Trvalo jim to příliš dlouho a já nevěděla, zda to ještě ustojím. Ta svině byla moc silná.
Nechtěla jsem tam chcípnout. Snažila jsem se bránit, uhýbat, občas zasadit nějakou ránu, ale především šetřit síly. Tohle byl určitě teprve začátek…